Víkend s Tabáskem & Partyjou aneb z(a)tracená gořalka

Na jaře nás Tabásek požádal, abychom mu pokřtili jeho novou desku „Můžeme plout“, což jsme s potěšením přislíbili. Ke křtu mělo dojít v sobotu ostravském Hudebním bazaru. My jsme se ale sešli už o den dřív, abychom v Parníku na Malé Ostravě, kde Partyja hrála, otestovali kvalitu křtící tekutiny. Testování se poněkud protáhlo, a když jsme dalšího dne hledali flašku tabáskovice ke křtu, zjistili jsme, že jsme ji večer zapomněli v klubu. Ten byl ale v sobotu zamčený na petlici. Naštěstí se na koncertu našel pohotový dobrodinec, který sehnal jinou gořalku, a křest mohl proběhnout důstojně...

Když jsme se po několika dnech pídili po osudu Tabáskovy památeční lahve, jako by se po ní zem slehla. Až po několika týdnech se ozval zvukař Pinďa, že s nasazením vlastního života flašku zachránil před rozzuřenými číšnicemi z Parníku. „Lahev vrátím,“ hlásil do mobilu, „ale s obsahem nepočítejte. Byla fakt dobrá...“