Otrokovické letní slavnosti 2013

Na přejezd z Velkých Karlovic do Otrokovic, nebo lépe řečeno do Kvítkovic, usedl za volant Slamákova fordu Sova – okolnosti si to zkrátka vyžádaly. V naší veskrze demokratické formaci se totiž řídíme heslem, že řidičem a kapelníkem je vždy ten střízlivější. To ale chudák Sova ještě netušil, že má před sebou sedmdesátikilometrovou jízdu pod přísným dohledem instruktora autoškoly Slamáka. Půl druhé hodiny trvající připomínky ke svému stylu jízdy ukončil Sova při příjezdu na kvítkovickou náves prohlášením: „No a co. Já zase umím hrát na kytaru...“ Na to Slamák nemohl nic namítat, a tak mlčky odešel ke stánku pro jednoho vyprošťováka. Celkem logickou otázkou donutil obsluhující děvčátko vyběhnout ze stánku, aby u opodál postávajících hasičů zjistilo, co vlastně čepuje. Po jeho návratu se zase pro změnu vzdálil Slamák, jelikož krušovice nechtěl riskovat. Naštěstí na konci návsi spatřil hospodu, o níž se domníval, že v ní nalezne spásu. Zubr ho ale zahnal zpět ke stánku, aby se následně přesvědčil o tom, že slogan „tohle pivo se pije samo“ je typickou ukázkou klamavé reklamy...

Zahájení hudebního bloku sobotního odpoledne ve Kvítkovicích vyšlo na nás, a proto nás při příjezdu příliš nepotěšilo, že zase budeme hrát „do laviček“. Ovšem úderem druhé odpolední se téměř všechna místa zaplnila, a tak z toho nakonec bylo velice příjemné hraní. Cestou domů si Sova ke svému potěšení neprošel další hodinou autoškoly, ale vyslechl si přednášku o zbytečných městech, pivovarech a jejich produktech, takže mu cesta přes Přerov velmi pěkně uběhla. Když potom v Ostravě přesedal do svého hůhůmobilu, přirovnal své pocity k pocitům tankisty jedoucího vlastním autem z práce domů...