Karlovské hudební léto aneb chrápající houslistka

19.07.2013
 

V penzionu Pod Pralesem ve Velkých Karlovicích jsme hráli už v roce 2009, kdy Lubor Gášek s projektem Karlovského hudebního léta začínal. Tehdy to bylo ještě na terase restaurace, kde nám před mikrofony běhaly číšnice s vonícími valašskými specialitami, takže jsme se mohli jen těžko soustředit na hraní samotné. Byli jsme proto zvědavi, jak se za ty čtyři roky tento letní cyklický festival rozrostl, a byli jsme mile překvapeni. Vedle penzionu vyrostlo kromě dětského hřiště i regulérní dřevěné pódium s (pro muzikanty) krásným výhledem do karlovských lesů.

I Lubor na to šel při domlouvání koncertu od lesa. Nám slíbil „pěknú babu“, pěkné babě zase předkapelu, a tak si návštěvníci mohli na plakátech přečíst „Sova & Slamák; Jitka Šuranská – netradiční dvojkoncert“. Jitka si s sebou přivezla svého přítele, vynikajícího jazzového kytaristu Ladislava Štefka, a je třeba uznat, že jim to spolu šlo skvěle.

Už tradičně jsme se po netradičním koncertu v Karlovicích zdrželi. Zaprvé je tam krásně a zadruhé jsme druhého dne hráli v Otrokovicích (rozumějte šnůra), takže by se nám zpáteční cesta do Ostravy nevyplatila. Svým rozhodnutím jsme zviklali i Jitku s Láďou, pro něž už ale Borek neměl ubytování, a tak jsme jim kolegiálně nabídli, že mohou přespat s námi. Po společné večeři jsme něco málo popili, a jelikož už se nikomu nechtělo vybalovat nástroje, strávili jsme zbytek večera příjemným muzikantským tlacháním a listováním v pamětní knize. Té se mohou návštěvníci svěřovat se svými zážitky, prožitky a pocity ze zhlédnutých koncertů. Přečetli jsme si, jak jsme se toho večera divákům líbili, vzájemně se poplácali po zádech a s trochou škodolibosti jsme v knize listovali nazpátek, abychom našli něco pikantního na kolegy, kteří v Karlovicích hráli před námi. A povedlo se! Ze stránek věnovaných Renému Součkovi na nás vyskočila tato věta: „Koncert dobrý, Radegast výborný!“ Okamžitě se rozhořela diskuse o kvalitě Součkova vystoupení, a to zejména kvůli faktu, že Pod Pralesem se čepuje toliko nošovická desítka...

Její velmi mírné účinky jsme pro jistotu podpořili Luborovou slivovicí a někdy kolem půlnoci, když se nám podařilo probudit na stole tiše spícího Láďu, jsme se vydali do blízkého penzionu Na Kopečku, kde jsme byli ubytováni. Po dvojicích jsme přistáli na svá letiště a popřáli si dobrou noc. Ráno si Sova stěžoval, že nemohl spát, protože v noci někdo strašně chrápal. Na to pohotově zareagoval Slamák: „Já to určitě nebyl, Láďa taky ne, toho jsme si vyzkoušeli už v hospodě, takže je to jasné...“ Sorry, Jitko, tak my o tobě příště zas něco pěkného napíšeme...