10 let nového Schönthalu
Koncem dubna seděl Slamák na zahrádce Hudební hospůdky U Arnošta a spolu s Kajkeráky plánoval, jak se všichni potkají 1. června na křtu debutového alba Reného Součka, když mu zazvonil mobil: „Na poslední chvíli mi odřekl vystoupení v Schönthalu Dobeš, tak kdo jiný by ho měl nahradit než vy?!“ Pepa Streichl prostě umí přemlouvat. Sorry, René... „Jo, ale bude to jen za občerstvení,“ dodal poté, co mu Slamák účast přislíbil. Pepovi se ovšem takové akce neodmítají, a tak jsme se na oslavu 10. výročí otevření nového Schönthalu vypravili. „Začíná to v pět, ale před vámi budou hrát ještě Vašek Fajfr a Mendoš, tak stačí přijet klidně až na tu pátou,“ organizoval telefonicky ostravský bluesman den před akcí. Jelikož dobře víme, jak to chodí, přijeli jsme na půl šestou. A tramvají, žádným autem, abychom si avizované občerstvení pořádně užili...
V době příjezdu se kvůli chladnému počasí právě začínal organizovat přesun pódia ze zahrádky do sálu, začátek našeho hraní byl v nedohlednu. „Dáme si pivo?“ zeptal se Sova. – „Před hraním?“ dostalo se mu strohé odpovědi už tak vytočeného Slamáka, „anebo jo, mají, co chtěli. Zajdu pro dvě.“ Po pěti minutách nesmělého přešlapování u výčepu na něj výčepní vybafla, aby si sedl, jelikož nebylo kde, vrátil se ještě vytočenější zpátky a mumlal něco o cestě do Součkova Fajneho-Mjesta. Asertivnější Sova se po chvíli vrátil se dvěma pivy, a tak se žádná změna plánu nekonala.
Celá akce začala s dvou a půl hodinovým zpožděním, my jsme se na řadu dostali kolem půl deváté. V sále už byl v té době bordel jako v poslanecké sněmovně. Dav slavící od dvou hodin MDD neuklidnil ani Pepa, který v pauzách mezi našimi písněmi vykřikoval hesla o hulvátství, neúctě k naší práci atp. Korunu tomu všemu nasadila výčepní. Ta se zčistajasna zjevila pod pódiem a mávajíc naším lístkem domáhala se na Slamákovi okamžitého zaplacení toho našeho pivního plotu. Neuspěla. Bylo nám jasné, že po vystoupení do něj přitlučeme další laťky, aby si pořadatelé uvědomili, že je pro ně výhodnější zaplatit nám za hraní než za občerstvení...
Po nás měli jít hrát ještě Welcome Drink a Pepa Streichl, ten se ale kvůli atmosféře v sále rozhodl celou akci bojkotovat, a tak jsme společně popíjeli ve výčepu. Nakonec se ale po dlouhém přemlouvání nechal zlomit a šel zahrát. Ještě před tím na nás spiklenecky mrkl, vytáhl z úst zubní protézu a hrdě odkráčel se slovy: „Kvůli takovému publiku si přece nebudu nasazovat zuby...“
P. S. Asi po týdnu nám zavolal majitel hospody, že u něj máme nějakou bankovku a večeři zdarma. Něco nám říká, že mu Pepa posléze ještě promluvil do duše...